HISTORIE AUTOBUSOVÉHO PROVOZU NA NAŠEM ÚZEMÍ - NAŠI VÝROBCI, ZNAČKY A TYPY AUTOBUSŮ
Hledat

Menu

TOPlist
Reklama zdarma, zvýšení návštěvnosti
Reklama zdarma, zvýšení návštěvnosti
Reklama zdarma, zvýšení návštěvnosti
 
Navigace: MODELY HISTORICKÝCH AUTOBUSŮ 1:43 A 1:72 > POVÁLEČNÉ AUTOBUSY ŠKODA 706 RO / RTO

POVÁLEČNÉ AUTOBUSY ŠKODA 706 RO / RTO

AUTOBUS ŠKODA 706 RO

 

Autobus Škoda 706 RO - <a  data-cke-saved-href='Jan Neumann-cat18854341.htm?p=1026-7370' href='Jan Neumann-cat18854341.htm?p=1026-7370'>Jan Neumann</a>
 
Posledními autobusy značky ŠKODA byla vozidla typu 706 N /ND vyráběná v letech 1939 - 1943, které využívaly nejvíce protektorátní BMB-ČMD. Od typu 706 byly po válce odvozeny autobusy 706 RO, vyráběné ale už ne v Mladé Boleslavi nebo Plzni, ale v podnicích AVIA, LIAZ a KAROSA.
Autobus Škoda 706 RO je typ autobusu, který byl vyráběn v letech 1947–1958. Poté byl vystřídán modelem Škoda 706 RTO.
Autobus byl vyvinut během druhé světové války podnikem Škoda AZ (Automobilové závody), Mladá Boleslav. Po válce bylo rozhodnuto, že se v Mladé Boleslavi budou vyrábět pouze osobní automobily, proto byla výroba vozů RO předaná do pražské Avie, která se stala jedním ze závodů AZNP, vzniklých v roce 1946. Karoserie byly vyráběny v Avii (pro jí vyráběné linkové varianty), ostatní produkovala firma Sodomka Vysoké Mýto (od 1948 Karosa), kde probíhala kompletace s podvozky dodávanými Avií. V Avii byly podvozky a autobusy vyráběny v letech 1947 až 1951. Poté byla výroba z Avie přesunuta do Rýnovic (podnik LIAZ), kde výroba probíhala stejně jako v Avii (do roku 1957). 
 Zastaralá podvozková koncepce autobusu se příliš nezamlouvala odborníkům z tehdy čerstvě vzniklého podniku ČSAD, a proto konstruktéři Avie ve spolupráci s dojíždějícími konstruktéry mladoboleslavských AZNP připravili několik verzí samonosné karosérie autobusu : 
Škoda 706 ROS se stojatým motorem v zádi (říjen 1948)
Škoda 706 RLS (přejmenovaný na Škoda 706 ROH) s ležatým motorem pod zadní podlahou a poloautomatickou převodovkou Praga-Wilson (prosinec 1949)
Škoda 706 RLS-h s ležatým motorem pod zadní podlahou a automatickou hydraulickou převodovkou Ljungström (1950)
Škoda 706 ROL s ležatým motorem za přední nápravou a poloautomatickou převodovkou Praga-Wilson (1950)
Tyto všechny autobusy však vznikly vždy jen v jediném prototypu. Zostřování mezinárodní situace totiž v roce 1951 vedlo k nutnosti obnovit výrobu vojenských letadel a tedy k rychlému vymístění veškeré automobilní výroby z Avie do čerstvě založeného LIAZu. Na výrobu ve Vysokém Mýtě tato změna neměla žádný vliv, Karosa nadále dostávala podvozky z LIAZu, které kompletovala pomocí vlastních karoserií.
Na svou dobu se jednalo o moderní velkokapacitní autobus trambusové koncepce. 706 RO byl odvozen od nákladního vozu Škoda 706 R, motor a některé další části autobusu byly shodné právě s tímto automobilem. Rám podvozku byl ale oproti vozu 706 R snížen a prodloužen. Karoserie, jejíž kostra byla svařena z ocelových profilů, byla vyráběna v těchto provedeních :
 
MTZ -
Městský autobus - dvoje čtyřkřídlé, později dvoukřídlé dveře. Rozmístění sedadel u městské verze bylo různé. V prvních letech výroby byla sedadla umístěna kombinovaně : v přední části vozu byly podélné lavice, v zadní naopak sedačky příčné. Později se toto rozmístění prohodilo, některé vozy naopak měly sedadla umístěna pouze příčně.
 
CAR -
 Linkový autobus - jedny čtyřkřídlé, později dvoukřídlé dveře, které byly ovládány pneumaticky, nebo jedny dveře mechanické, tzv. „bouchací".
Linkové vozy měly na střeše tzv. zahrádku, kam byla umisťována zavazadla. Měly příčné sedačky, ovšem v různém počtu. U verzí MTZ i CAR měl řidič vlastní malá dvířka v levé bočnici, která vedla přímo na jeho stanoviště.
 
LUX -
Dálkový

Zajímavá byla verze luxusního, jednodveřového autokaru, který byl vyroben v jediném prototypu v roce 1947 v karosárně Sodomka Vysoké Mýto. Interně byl tento vůz označován jako Pullman. Cestující mohli využívat pohodlné kožené sedačky s opěrkami hlavy, které byly polohovatelné. V zadní části vozu se nacházelo WC. Pro zavazadla byl určen prostor pod interiérem, do kterého byl přístup z boků vozu, jako u dnešních autobusů.
Některé vozy provozované v polovině 60. let byly „rekonstruovány“ dosazením nové karoserie typu RTO od SVA Holýšov na původní podvozek RO, čímž byly de facto vyrobeny nové vozy.
Autobusy 706 RO byly zejména v 50. letech používány v celém Československu nejen podniky ČSAD v meziměstské dopravě, ale také v snad všemi dopravními podniky v MHD. Celkem bylo vyrobeno přes 13 000 autobusů 706 RO, některé byly také exportovány.
 
ERP67fc09_09_Skoda_706RO.jpg
RO_1948.jpg
74d8788dbf_27099101_o2.jpg
179_1952706romtz01.jpg
6308d47f3ef192f2bb94f09646a4_w1024_h832_gi-photo-551102.png
76128211.jpg
SFO47a51a_Skoda706_RO_s_vlekem.jpg
skoda-706-ro.jpg
Škoda_706_RO,_zprava_zepředu.jpg
XXVII_13_Skoda_706_RT.jpg
stažený soubor.jpg
2485.jpg

 

AUTOBUS ŠKODA 706 RTO

 

Autobus Škoda 706 RTO - <a  data-cke-saved-href='Jan Neumann-cat18854341.htm?p=1026-7370' href='Jan Neumann-cat18854341.htm?p=1026-7370'>Jan Neumann</a>
 
První prototypy autobusů Škoda 706 RTO byly vyrobeny v roce 1956, sériově se pak vyráběly v letech 1958–1974.
Ačkoli se tento typ autobusů ještě označuje značkou Škoda, autobusový rámový podvozek včetně motoru již vyráběl pouze LIAZ, n. p., Rýnovice a karoserie samotná pak vznikala u několika výrobců. Autobusy RTO byly z více než 80 % exportovány společností MOTOKOV právě pod ve světě stále dobře ceněnou značkou Škoda např. do tehdejší NDR, Rumunska, Bulharska, Albánie, Polska, tehdejšího Sovětského svazu, Španělska, Turecka, Tunisu, Egypta, Spojených arabských emirátů, Iráku, Íránu, Číny, Mongolska, Severní Koreje, Mali, Ghany, Peru, Argentiny, Guineje, na Kubu a do mnoha dalších zemí po celém světě. Označení 706 RTO sděluje, že nosnost podvozku je 70 metrických centů, že jej pohání šestiválcový motor a že se jedná o rámový trambusový osobní typ vozidla.
Karoserie autobusu Škoda 706 RTO, na které se podílel i ve světě známý český průmyslový designér Otakar Diblík (poznámka dole), se vyráběla v několika základních variantách u těchto výrobců:

MTZ – 
městský tuzemský, dvoje dvoukřídlé nástupní dveře pneumaticky ovládané, výrobce nástavby Karosa, n. p., Vysoké Mýto, dnes Iveco Czech Republic, a. s
.
MEX – 
městský exportní, dvoje dvoukřídlé nástupní dveře pneumaticky ovládané, výrobce nástavby Karosa, n. p., Vysoké Mýto, dnes Iveco Czech Republic, a. s.

CAR – 
linkový, jedny dvoukřídlé nástupní dveře pneumaticky ovládané, výrobce nástavby LIAZ, n. p., Rýnovice, dnes Tedom Truck s. r. o.

SVA (CAR) – 
linkový, čtyřkřídlé nástupní dveře pneumaticky ovládané, výrobce nástavby SVA, n. p., Holýšov, dnes EvoBus Bohemia, s. r. o. Výroba zcela nových RTO zde probíhala v letech 1967–1974, v letech 1958–1967 se tu prováděly generální opravy autobusu Škoda 706 RO, kdy byla na původní rám osazena karoserie RTO. Vnějším odlišovacím znamením tohoto „hybridu“ nesoucího označení RTO-P bylo zachování původních větších kol.

KAR 050 – 
linkový, jedny bouchací nástupní dveře, výrobce nástavby Karosa, n. p., Vysoké Mýto, dnes Iveco Czech Republic, a. s.

LUX – 
dálkový, prosklená střecha, jedny nebo dvoje bouchací dveře, výrobce nástavby Karosa, n. p., Vysoké Mýto, dnes Iveco Czech Republic, a. s.

Karoserie RTO posloužily také pro různé speciální nástavby – pojízdné prodejny, poštovní, televizní přenosové vozy, zdravotnické ordinace, rentgeny, laboratoře atp. – vznikající většinou v Rousínově. Přední část autobusové karoserie pak posloužila i pro výrobu stěhovací nástavby na autobusový podvozek v Orličanu Choceň, později v ČSAO Lučenec.

Motor do autobusů Škoda 706 RTO vyráběl podnik LIAZ Hanychov.
Mediálně nejznámějšími se staly dva z prototypů LUXů. První, který „hrál hlavní roli“ ve filmu z roku 1957 „Florenc 13:30“ – komedii popisující příběhy pasažérů cestujících autobusem mezi Prahou a Karlovými Vary. Oproti pozdějším sériovým LUXům se vyznačoval prosklenou střechou i v přední části nad řidičem. A druhý, tzv. Bruselák, lišící se od sériových autokarů v exteriéru nejenom prosklenou střechou v přední části, ale i atypickými předními směrovými světly a zadními světly, střešní televizní anténou a v interiéru pak prosklenou stěnou za řidičem vybarvenou televizní obrazovkou, dále pak rozhlasovým přijímačem, magnetofonem, klubovými sedadly s vlastním reproduktorem pro každého z 24 cestujících. V zadní části autobusu pak ledničkou, dřezem s tekoucí vodou, vařičem a malou šatnou.
Ve Vysokém Mýtě vznikly ještě další prototypy autobusů vycházející z konstrukce RTO, které se ale nikdy nedostaly do sériové výroby: v roce 1960 RTO-K – kloubový (nedochoval se, v současné době vznikla přičiněním pana Aloise Koutka jeho replika); autobusový návěs NO-80 (dochoval se, zrenovován do původního stavu též péčí pana Aloise Koutka); v roce 1961 RTO Climatic vybavený střešní klimatizací (nedochoval se).
V LIAZu Rýnovice vznikl v roce 1956 prototyp Škoda 706 RTO v dálkové verzi. 
Ovšem toto provedení po porovnání s prototypem z Vysokého Mýta nebylo pro sériovou výrobu zvoleno, byla vybrána líbivější karoserie z Karosy. Za zmínku stojí, že se LIAZ Rýnovice nenechal odradit a v roce 1964, tedy v době, kdy se již v Karose vyvíjel nástupce řady RTO, postavil prototyp RTO-B s automatickou převodovkou. Karoserie se od běžného RTO CAR lišila delším předním převisem právě kvůli automatické převodovce Wilson. Autobus tedy měl před pravým předním kolem bouchací dveře. Druhé, skládací dveře zůstaly na svém místě. K sériové výrobě však nedošlo.
V SVA (Státní výrobna autodílů) Holýšov byl v roce 1968 taktéž vyroben prototyp autobusu Škoda 706 RTO SAP o délce 11 800 mm se zcela odlišnou, samonosnou karoserií, vyznačující se dvoukřídlými nástupními dveřmi před přední nápravou. Byl použit ležatý motor Škoda ML 634 uložený vpředu pod podlahou, převodovka byla mechanická pětistupňová 5P80. K sériové výrobě ale rovněž nedošlo.
Výroba náhradních dílů pro RTO – komponentů podvozků i motorů – probíhala v LIAZu Mnichovo Hradiště a v LIAZu v Hanychově až do roku 1985, pak byla převedena do LIAZu ve Velkém Krtíši, kde byla ukončena v roce 1990.
V LIAZu bylo se vší pravděpodobností vyrobeno 63 929 kompletních autobusových podvozků RTO, které posloužily pro všechny tuzemské výrobce karoserií, pro Jelcz a též jako náhradní díly. Kolik vzniklo autobusů 706 RTO CAR v LIAZu Rýnovice, se nepodařilo zjistit.
V Karose Vysoké Mýto bylo celkem vyrobeno 14 969 autobusů ve všech verzích karoserie.
V SVA Holýšov bylo postaveno celkem 15 500 karoserií, a to jak pro vlastní výrobu nových autobusů, tak i pro generální opravy vozidel v tomto závodě, ale i dodaných na výměnný způsob, většinou zřejmě pro potřeby ČSAO.

POZNÁMKA :

Velmi často se uvádí, že design karosérie 706 RTO je dílem Otakara Diblíka. Není to však úplně pravda: Diblík totiž přišel do Karosy až v době, kdy byl autobus téměř dokončený, podílel se tedy spíš na detailech, než na kompletním výtvarném řešení. Je také vysoce nepravděpodobné, že by zaběhlí návrháři z dob Sodomky ponechali vytvoření karosérie na čerstvém absolventu vysoké školy. Výše uvedené tvrzení spíše vychází z toho, že Diblík skutečně vytvořil interiér speciální luxusní verze autobusu pro výstavu Expo 58 v Bruselu. Pravděpodobně se později Diblíkovo jméno nepřesně vztáhlo na celou řadu RTO.
 
_vyr_404RTOa.jpg
Brno,_Slatina,_vozovna,_Škoda_706_RTO_(1).jpg
decin_akce15.jpg
Škoda_706_RTO_MTZ_v_Řečkovicích_(3).jpg
e1-skoda-706-rto.jpg
maxresdefault (1).jpg
v_rto_02ec.jpg
jelcz.jpg
9-11-2_Skoda_706_RTO_LUX.jpg
9-13-1_Skoda_706_RTO_LUX.jpg
620_581c899f7bd1b.jpg
maxresdefault.jpg
 
© iva-rajm.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky