KAROSERIE

JOSEF SODOMKA

VYSOKÉ MÝTO

Nejprve musím napsat následující.

V žádném případě nechci tímto článkem nějak odsouvat do pozadí další, vynikající československé karosáře. Jména jako Brožík, Desort, Hartman, Leitner, Lepil, Petera, Sedláček, Uhlík a mnoho dalších, skvělých karosářů jistě zasluhují naši úctu a pozornost.

Přesto jsem si dovolila upřednostnit jedno jméno a firmu z této plejády našich karosářů, na kterou navázal až do začátku devadesátých let minulého století neméně známý výrobce našich autobusů - KAROSA. Ale to už je zcela jiná doba a jiné povídání.

Pojďme se tedy věnovat firmě, která vznikla, vyráběla a stále, i když pod jiným názvem a jiným, bohužel zahraničním majitelem sídlí ve stejném východočeském městě - Vysokém Mýtě.

Její jméno je

JOSEF SODOMKA.

HISTORIE FIRMY SODOMKA

Josefu Sodomkovi povolilo kolářskou živnost okresní hejtmanství ve Vysokém Mýtě 22. května 1896. Zpočátku se Sodomka zaměřoval pouze na opravy vozů a kočárů, ale v roce 1897, po zakoupení domu čp. 101, měl již dostatek prostoru k vlastní tvorbě. Kolářská dílna se nacházela v obytné budově v místnosti o rozloze 92 m², kde pracoval společně se dvěma až třemi dělníky. Vyráběli kočáry, bryčky, landaury, kárky, saně či různé části k vozům. Prováděli také různé opravy a úpravy. Výroba probíhala většinou podle individuálních přání zákazníků a měla stále vzrůstající tendenci.

Všechny výrobky byly ze dřeva, měly jen kovové výztuhy a zdobení. Povrchová úprava kočárů spočívala v tom, že se dřevěná kostra ještě dotvarovala lipovým dřevem, potáhla se lněným a pružným plátnem, které se namočilo do teplého rozvařeného klihu. Toto předem předstřižené plátno vzali dva až tři lidé, přidržovali a vytahovali ho do potřebného tvaru. Veškeré nátěry se prováděly štětcem, podklad se natmelil, nalakoval brusným emailem, vybrousil a znovu naemailoval. Po lehkém přebroušení se naposledy lakovalo průhledným vrchním lakem. Důležitá byla rychlá práce a slabé nanesení poslední vrstvy tak, aby kryla, a přitom aby na oblém tvaru nestékala.

Zásadní změnu ve výrobě přineslo v roce 1905 zakoupení parního stroje, který obsluhoval sám pan továrník. Řemeslná dílna se tak změnila v továrnu. Její produkční prostor se zvětšil vybudování, přístavku u domu čp. 101. Během roku 1908 se továrna rozrostla o nově postavený dům čp. 275 na Choceňském předměstí.

Původně se všechny výrobky zhotovovaly ručně, ale v roce 1910 majitel zakoupil dřevěný kombinovaný stroj, který velice usnadnil dělníkům práci. Největší rozkvět Sodomkovy firmy představovalo období mezi lety 1906 až 1913, kdy pracovalo v závodě až 14 zaměstnanců, z nichž bylo 6-8 kolářů, 4 kováři, 1 lakýrník a 1 sedlář. Výrobní plocha se mezitím rozšířila na téměř 200 m2. Dokonce se prý začalo pokusně pracovat i na automobilech, ale výrobní program zůstal prakticky nezměněný až do roku 1914, kdy přinesly výraznou změnu válečné události a s nimi související odchod většiny zaměstnanců na frontu. Za války tvořily velkou část produkce zejména potahové vozy pro vojenské účely.

Poválečná krize a postupný nástup automobilismu znamenal pro továrnu téměř bankrot. Kolem roku 1925 výroba kočárů definitivně upadla, počet zaměstnanců se snížil na pouhé čtyři a nutnost změny výrobního programu byla více než potřebná. V květnu téhož roku se vrátil z praxe u firmy Laurin & Klement Sodomkův syn Josef, narozen 7. 6. 1904. Přinesl si s sebou také nadšení pro automobily a postupně se mu podařilo přesvědčit svého otce, aby ve své továrně začal vyrábět také karoserie pro osobní vozy.

Na podzim roku 1925 byla u Sodomky zhotovena první karoserie na osobní automobil, a to na podvozku Praga Mignon pro vysokomýtského podnikatele Jana Šplíchala. Zpočátku byla stavba karoserií pro automobily technologicky podobná výrobě kočárů, ale po roce 1927 došlo ke změně výrobních postupů. Základem kostry se stala výdřeva složená z prvků, které se spojovaly kovovými úhelníky. Mezi jednotlivými prvky se používaly výplně z plsti, což pomáhalo celkovému odhlučnění. Karoserie se potahovala umělou kůží, která se před připevněním nahřála, aby poté lépe přilnula na kostru.

Od roku 1926 probíhala výroba tzv. kombinaček. Jednalo se pouze o nástavek na otevřenou karoserii potahovaný koženkou, který se neoplechovával. Jeho tvar se přizpůsobil karoserii tak, že téměř nešlo rozeznat, zda jde o limuzínu nebo jen o nástavek. Firma začala vyrábět také nákladní a užitkové karoserie, vše podle individuálních zakázek a s velmi krátkou dodací lhůtou. V únoru 1927 firma obdržela první zakázku na limuzínu a od té doby se luxusní automobily staly důležitou součástí výrobního programu. První kabriolet zhotovila firma Josefa Sodomky v roce 1929. Počátkem 30. let 20. století se zásadně změnil tvar karoserií osobních automobilů. Převažoval aerodynamický charakter s oblými tvary, s protaženými předními blatníky a skloněnou maskou chladiče.

Rok 1928 přinesl další mezník. Sodomka vyrobil první autobus na podvozku Škoda 125 s kapacitou 14 míst k sezení. Do roku 1933 bylo zhotoveno asi 35 autobusů na podvozcích domácích automobilek Škoda, Tatra a Walter, ale také na zahraničních podvozcích – např. firmy Graham. Zájem o výrobu autobusů výrazně stoupl až po roce 1937, zejména díky zakázkám z výběrových řízení Ministerstva železnic v Praze.

Automobily vyrobené v továrně Josefa Sodomky se pravidelně účastnily soutěží elegance, kde dosáhly mnoha ocenění, a to jak v Československu, tak i za hranicemi. Úspěch firmy potvrdily trofeje z Budapešti, Nice či Monte Carla. Z tohoto pohledu byl nejúspěšnější rok 1935 s osmi velkými cenami získanými na českém území. O oblíbenosti vozidel z Vysokého Mýta svědčí i fakt, že mezi odběratele patřil například herec Jan Werich, podnikatel Jan Antonín Baťa, hrabě Adolf Schwarzenberg či manželka československého prezidenta Hana Benešová. Škála karosovaných podvozků byla obdivuhodná: Aero, Bugatti, Ford, Chevrolet, Jawa, La Salle, Lancia, Praga, Renault, Rolls-Royce, Studebaker, Škoda, Tatra, Walter a mnohé další.

Během druhé světové války tvořily velkou část produkce autobusy a různé speciální karoserie například pro pojízdné dílny nebo sanitní a chirurgické vozy. V roce 1939 bylo vyrobeno několik městských autobusů Praga NDO, série autobusů na podvozku MAN či luxusní autokary na podvozcích Škoda 606 a Tatra 24/58. Na počátku 40. let 20. století byla zhotovena podle německé dokumentace čtrnáctikusová série trolejbusů MAN s elektrickým vybavením od firmy Siemens pro Bratislavu. V letech 1942 - 1944 vyrobila firma mnoho autobusů na podvozcích Büssing, MAN, Praga RN nebo Saurer. K autobusům se vyráběly i přívěsné vozy Sodomka RPA a PRK 6. Zajímavá byla také produkce velitelských automobilů Škoda 903 a výroba různých přívěsných obytných vozů, kanceláří nebo ordinací. Od srpna 1944 do května 1945 probíhala výroba sanitních vozů pro Chorvatsko, Maďarsko, Rumunsko a Slovensko na podvozku Škoda 256 B. V prosinci 1944 se změnil název podniku. Až do znárodnění v roce 1948 se firma jmenovala J. Sodomka, továrna karoserií ve Vysokém Mýtě.

Brzy po skončení válečného konfliktu začal Sodomka získávat nejnovější informace z mnoha evropských automobilek a jeho velkým snem bylo vybudování moderní karosářské továrny po vzoru italské firmy Farini, již velmi obdivoval. Výroba se rozbíhala velice pomalu, dokončovaly se rozpracované sanitní vozy a užitkové karoserie na trofejních podvozcích různých značek. Vznikala také řada projektů pro osvobozenou Československou republiku. V září 1945 vznikl návrh na železniční drezíny Tatra 15/52, z jejich realizace však sešlo. Zajímavým návrhem byla dvousedadlová limuzína pro Tomáše Baťu, šestimístná vládní limuzína na podvozku Tatra 80, údajně určená pro prezidenta Edvarda Beneše, či malý automobil Start, který měl být zásadní pro motorizaci poválečného Československa. V roce 1946 se dokonce přemýšlelo o výstavbě nové automobilky, která by vyráběla osobní automobily různých typů v mnohatisícových sériích.

Na pražském autosalonu v roce 1947 představil Sodomkův podnik Tatru 57 B, která byla samostatnou prací kolářského a karosářského mistra Miloslava Říhy. Mezi dalšími vozidly zaujaly kabriolety Škoda 1101, Aero Minor II či luxusní Škoda Superb. Asi nejslavnější osobní karoserií z této doby se stal vůz Tatra 600 Tatraplán, který byl koncem roku 1949 věnován J. V. Stalinovi k jeho 70. narozeninám. Šlo o unikátní kabriolet se zapouštěcí střechou a motorem vzadu, do té doby zřejmě nejmodernější vozidlo vyrobené na našem území. Nosným programem podniku se ovšem stala produkce autobusů, autobusových vleků a užitkových karoserií. Kromě sériové výroby autobusů Praga NDO, Škoda 256 B, Škoda 606 DN či Škoda 706 RO byl také v roce 1947 postaven prototyp luxusního autokaru Škoda 706 RO Pullmann.

Výměrem Okresního národního výboru ve Vysokém Mýtě z 28. února 1948 byla do Sodomkova podniku jmenována národní správa Oldřicha Kutala, bývalého administrativního vedoucího firmy. 4. března 1948 jmenoval Zemský národní výbor správcem Sodomkovy karosárny národní podnik Tatra, který jmenoval svým zmocněncem bývalého majitele Josefa Sodomku. Oldřich Kutal byl odvolán. Výměrem Zemského národního výboru ze dne 14. června 1948 byly národní správou pověřeny Československé závody kovodělné a strojírenské, které opět jmenovaly svým zmocněncem J. Sodomku. Vyhláškou ministerstva průmyslu ze dne 27. června 1948 byla továrna znárodněna a o den později začleněna do nově zřízeného podniku Karosa.

Osud, reprezentovaný Státní Bezpečností, si s Josefem Sodomkou zahrál způsobem typickým pro mnoho nevinných lidí v této době. V roce 1950 byl obviněn z pokusu o útěk do zahraničí a hospodářské delikty. Následně byl vzat do vazby, kde setrval déle než rok. I když byl zproštěn viny, pobyt ve vazbě výrazně narušil jeho zdraví. Poté pro něho nebylo jednoduché najít opět zaměstnání, nakonec však zakotvil v Mnichově Hradišti jako konstruktér a zkušební technik v podniku LIAZ.

Velkým životním paradoxem bylo, že Josef Sodomka, jenž byl autorem nádherných a elegantních karosérií známých po celém světě, nakonec vlastnil pouze „automobil“ typu Velorex, který nazýval „tříkolový tryskáč“. Zemřel v osamění, na onemocnění ledvin dne 9. února 1965. Pohřben je v rodinné hrobce na městském hřbitově ve Vysokém Mýtě.

Bohužel - častý to konec velikánů !