ROZDĚLENÍ HISTORICKÝCH VOZIDEL

Jako veterán (také oldtimer) bývá označováno vozidlo starší více než 30 let, s testací historického vozidla, případně vozidlo na zvláštních registračních značkách - historické vozidlo, ačkoliv tato definice se konkrétní různí po celém světě.

Jednoduchou obecnou definicí tak je:

Starší vozidlo s dostatečně zajímavou historií aby bylo sběratelsky přitažlivé a bylo výhodnějšího ho skladovat, zrestaurovat a opečovávat než jej nechat sešrotovat/recyklovat.

V lidové terminologii je veteránem označováno obvykle postarší vozidlo, které již svým věkovým průměrem neodpovídá skladbě vozového parku. Tzv. nezapadá do současného trendu vozidel a je staršího data. Mylně tak jsou označovány i vozidla, která jsou pouze stará a dosáhla věku 30 a více let, aniž by měla status historického vozidla.

V různých zemích světa existují asociace a kluby, které monitorují a vedou registrovaný seznam veteránů, kterým udělují legislativně uznávaný status historického vozidla. Pokud vozidlo splňuje Mezinárodní technický kodex FIVA (Fédération Internationale des Véhicules Anciens) může být jedním z klubů testováno na úrovni klubové a krajské testace.

FIVA definuje historické vozidlo jako mechanicky poháněné silniční vozidlo, které:

A – je minimálně 30 let staré
B – je uchováváno a udržováno v historicky věrném stavu
C – NENÍ užíváno ke každodenní přepravě
D – je z těchto důvodů součástí našeho technického a kulturního dědictví

VĚKOVÉ KRITÉRIUM JE PODMÍNKA NUTNÁ, NIKOLIV VŠAK POSTAČUJÍCÍ 

K zařazení mezi historická vozidla musí být splněny všechny čtyři výše uvedené podmínky, tedy A, B, C i D.

Rozdělení vozidel dle kategori :

Pro akce pořádané FIVA jsou vozidla tradičně rozdělena do následujících tříd :

Jako youngtimery bývají v poslední době označována i vozidla, která svým stářím 20-29 let ještě nedosáhla na status veterána ale mají sběratelský potenciál. Většinou se jedná o edice a varianty vozidel vyráběné v limitovaném počtu kusů nebo o sportovní verze ale výjimkou nejsou ani obyčejné modely, které jsou například ve velmi zachovalém stavu, často s malým nájezdem kilometrů. Větší zájem pak bývá o vozy prémiových značek.

Z vozidel se často stávají youngtimery pokud jejich počet aktivně provozovaných exemplářů výrazně klesne na minimum a díky nezájmu o jejich stav a krátkodobé ne-rentabilitě investice do oprav velká část takových vozů vymizí ze silnic. Často se toto projeví nárůstem hodnoty zbývajících kusů, jejich cena při prodeji přestane klesat a naopak začne stoupat.
Situace v České republice má určitá specifika. Po pádu totality a následném odklonu od tzv. východního bloku socialistických zemí došlo k radikálnímu poklesu cen vozidel vyráběným v zemí bývalé RVHP. Pro příklad mezi lety 2000 - 2010 se ceny vozidel tuzemských značek Škoda a Tatra, případně ruských, východoněmeckých, polských a rumunských značek pohybovaly v nízké cenové hladině jako levné ojetiny. V letech 2011-2015 kdy už jejich počet díky šrotovnému a nezájmu klesl se dále protřídily na vozy bez hodnoty, které ve velké případě skončily zánikem v registru vozidel nebo naopak na vozidla hodná zachování, u nichž se vyplatilo dokončit například přepis u vozidel v polo-převodu zaplacením vysoké EKO daně. Výsledkem je to, že dochované vozy v originálním stavu mají nyní trend stoupající hodnoty a část z nich brzy bude moci přejít na status veterána.