TATRA 603 MB (PROTOTYP) 1961

Model : TATRA 603 MB (prototyp) 1961

Měřítko : 1:43

Materiál : Resin

Výrobce : AutoCult

V roce 1961 se v Bratislavě zrodil zcela výjimečný prototyp : třináctimístný minibus Tatra 603 MB. Měl vzduchem chlazený kopřivnický osmiválec, ale vpředu a pohánějící přední kola!

Na přelomu padesátých a šedesátých let se ministerstvo všeobecného strojírenství pokusilo reorganizovat tuzemský automobilový průmysl a zapojit do něj i slovenské subjekty. Bratislavská automobilová opravna Orava, někdejší filiálka automobilky Praga, byla v létě 1960 začleněna do kopřivnického podniku a stala se z ní Tatra závod 5 Bratislava.

Součástí nového pobočného závodu se stalo i bratislavské středisko VMV (Vývoj motorových vozidel), fungující pod různými názvy od roku 1957. Vedením střediska byl pověřen čtyřiatřicetiletý inženýr Ivan Mičík (1926–2003), který v letech 1955 a 1956 působil ve zkušebně kopřivnické automobilky, a kromě toho s továrními vozy Tatra 603 jezdil automobilové soutěže.
Bratislavský tým dostal z Kopřivnice za úkol zkonstruovat a postavit prototypy lehkých užitkových vozidel využívajících poháněcí ústrojí a další komponenty osobního vozu Tatra 603, ale i lehkého terénního automobilu Tatra 805. Poněkud vágně formulovaného zadání se Ing. Mičík a jeho spolupracovníci chopili po svém a v Kopřivnici údivem kroutili hlavou.

Vzduchem chlazený motor V8 o objemu 2472 cm3 a výkonu 95 k (70 kW) slovenští konstruktéři uložili podélně za přední nápravu, takže prostřednictvím čtyřstupňové převodovky umístěné před nápravou poháněl přední kola! Vznikla tak historicky první Tatra s předním pohonem. 
Poháněcí ústrojí nesl pomocný trubkový rám, poháněná přední kola byla zavěšena na spodních příčných ramenech svařených z ocelových trubek a doplněných svislým teleskopem, vinutou pružinou se souosým tlumičem z Tatry 603. Vzadu bylo prostorově úsporné nezávislé zavěšení na klikových závěsech. Řízení i brzdy byly převzaty z „šestsettrojky“.
Minibus měl samostatný plochý rám, což mělo umožnit stavbu různých provedení karoserie, osobních, dodávkových, kombinovaných, ale i jednoúčelových – například sanitních.
Háček byl v tom, že podle zadání musela být přední část minibusu zhotovena z upravené kabiny lehkého terénního vozu Tatra 805, takže měl bratislavský designér Fridrich Hudec opravdu nelehký úkol. Výsledkem byl nepříliš vzhledný, ale funkční kompromis se specifickou maskou doplněnou blikači ze sériové Tatry 603. Z té ostatně pocházely i zadní skupinové svítilny.

Minibus pětimetrové délky, který v dílnách na Mlynských Nivách dokončili v polovině dubna 1961, měl dosti nestandardní kapacitu i vnitřní uspořádání. Bylo v něm celkem třináct sedadel (včetně sedadla řidiče) v pěti řadách podle vzorce 2+2+3+3+3. 
Řidič a spolujezdec vpředu seděli nad podběhy předních kol, ve druhé řadě byla dvě sedadla obrácená zády ke směru jízdy, přičemž cestující na nich odděloval rozměrný kryt osmiválcového motoru. Ve třetí až páté řadě už byla sedadla uspořádána klasicky, vždy pro trojici cestujících.
Všechna sedadla ve druhé až páté řadě byla k podlaze připevněna šrouby s křídlovými maticemi, takže se dala snadno odmontovat a minibus se proměnil v dodávku s více než 8 m3 prostoru pro náklad. Užitečná hmotnost vozu měla hodnotu 1500 kg.
Na levém boku minibusu byla tři rozměrná okna, na tom pravém pak uprostřed dveře otevírající přístup do prostoru pro cestující, ale v případě potřeby i k motoru. Prosklenou plochu zvětšovala oblá okna v zadních rozích karoserie a také dvě trojice okének po obou okrajích střechy. Ta byla opatřena dvěma vyklápěcími větracími víky.

V létě 1961 minibus absolvoval zkoušky, při nichž prokázal velmi dobré jízdní vlastnosti i výkony. Dosahoval největší rychlosti přes 120 km/h, zrychlení z 0 na 100 km/h zvládl za 14 s a při rychlosti 80 km/h vykazoval spotřebu 16,4 l benzinu na 100 km.

Minibus Tatra 603 MB potkal vlídný osud. Když bylo jasné, že se vozidla této koncepce v Bratislavě ani jinde vyrábět nebudou, převzala jej kopřivnická zkušebna a využívala jej jako měřicí vůz při jízdních zkouškách vozidel. 
Dlouhé roky pak o něm nebylo slyšet, ale neztratil se, ani neskončil ve šrotu. V devadesátých letech prošel renovací a stal se jedním z exponátů bratislavského Muzea dopravy. Tam je k vidění dodnes.