Materiál : PLAST - Destičky a tyčinky 0,2 - 2,0 mm Evergreen
Výrobce : WILLI SCHINCKE - ZLÍN
Škoda 9Tr je model československého trolejbusu, který byl vyráběn od počátku 60. let 20. století více než 20 let. Výroba probíhala v závodě Škoda v Ostrově nad Ohří. Vůz 9Tr se ve své době stal převratným typem, rozšířil se do mnoha zemí světa, často bývá přirovnáván k tramvaji Tatra T3. Po sovětských ZiU-9 a ZiU-5 je třetím nejvyráběnějším trolejbusem na světě.
Jedná se o dvounápravový trolejbus, který konstrukčně i technicky vychází z předchozího osvědčeného typu 8Tr. Vozidlo má samonosnou karoserii. Kostra karoserie (svařená ze speciálních ocelových nosníků a výlisků) je z vnější strany oplechována. V interiéru jsou stěny pokryty umakartem. Na pravé straně vozové skříně se nacházejí dvoje (u některých vozů určených pro export) nebo troje čtyřkřídlé skládací dveře. Sedadla pro cestující jsou uspořádána příčně a jsou (kromě 2. prototypu) polštářovaná – vyplněná pěnovou pryží a pokrytá potahy z umělé hmoty. Odpružení náprav bylo mechanické pomocí listových pružin. V první polovině 60. let bylo v jednom voze použito hydropneumatické odpružení, které udržovalo stálou výšku podlahy nad zemí (vůz s označením 9TrP). Od roku 1977 byly nově vyráběné trolejbusy vybaveny hydraulickým posilovačem řízení (vozy 9TrH a 9TrHT).
Elektrická výzbroj prvního prototypu se prakticky shodovala s předchozím typem 8Tr. Ve druhém prototypu už byly uplatněny inovované trakční motory, které se poté používaly i nadále. Ve vozech 9Tr byla použita odporová elektrická výzbroj, která ale nebyla příliš hospodárná. Na začátku 70. let byla vyvinuta nová, úspornější tyristorová výzbroj (prototyp 9TrBKR, jiným označením 9TrT), která byla od roku 1979 vyráběna sériově (trolejbusy s označením 9TrHT).
První prototyp, který se od ostatních později vyrobených vozidel odlišoval (vypadal jako zmodernizovaný vůz Škoda 8Tr), byl vyroben ještě v plzeňském závodě v roce 1958. Po různých zkouškách byl vůz o rok později zapůjčen do Prahy pro porovnávací zkoušky dvounápravových a třínápravových trolejbusů. Po jejich ukončení byl roku 1960 v Plzni zařazen do pravidelného provozu. Obdržel evidenční číslo 166, v roce 1974 byl vyřazen a později sešrotován. Druhý prototyp trolejbusu 9Tr, který se stal základem pro sériovou výrobu (spuštěnou roku 1961), opustil brány výrobního závody v roce 1960. O rok později byl zařazen do pravidelného provozu v Plzni. Ale již na podzim 1962 musel být kvůli vážnému poškození z nehody vyřazen a sešrotován. V roce 1961 byl vyroben jeden kus tzv. lázeňského prototypu označovaného jako 9TrL. Dvoudveřový vůz byl zařazen do provozu v Plzni, kde pod číslem 194 jezdil do roku 1976. O rok později, v roce 1962, byl vyroben prototyp trolejbusu s hydropneumatickým odpružením. Vůz, označený jako 9TrP, byl podroben ověřovacím zkouškám. V roce 1965 byl odprodán do Děčína, kde obdržel evidenční číslo 13/II. Kvůli častým závadám byl o pět let později vyřazen (odstaven byl již od roku 1969).
Prototypy vozů 9TrBKR, respektive 9TrT, (s úspornější a modernější tyristorovou výzbrojí) byly vyrobeny na začátku 70. let. V roce 1970 to byl první prototyp, který byl ještě téhož roku zařazen do provozu v Plzni. Zde jezdil pod evidenčním číslem 247 do roku 1983, kdy byl vyřazen a zřejmě sešrotován. Druhý prototyp, vyrobený roku 1972, byl v provozu v Brně s evidenčním číslem 3084 až do roku 1989.
V letech 1958 až 1981 bylo vyrobeno ve 30 výrobních sériích (značených 0-29) celkem 7372 vozů (včetně verzí 9TrL, 9TrP, 9TrT, 9TrH a 9TrHT).
Do Zlína bylo dodáno celkem 99. trolejbusů ŠKODA 9Tr třech typů :
9Tr - 1963 až 1975 - 61. trolejbusů evidenčních čísel 1 až 33, 36, 38 až 40, 44 až 67.
9TrH - 1978 - 1979. trolejbusů evidenčních čísel 12, 22, 34, 35, 37, 41 až 44.
9TrHT - 1979 až 1980 - 29. trolejbusů evidenčních čísel 2, 3, 7, 9 až 11, 15, 16, 45 až 47, 55, 57.
Trolejbusy byly vyřazovány z provozu v letech 1978 až 1992.