BAŤÚV KANCELÁŘSKÝ AUTOKAR SODOMKA 1937

Tento vůz je vlastně takový hybrid. Šasi je z amerického náklaďáku FORD BB, speciální nástavbu na něj udělala v roce 1937 ve vysokomýtské karosárně firma CARROSSERIE SODOMKA. Vůz ale byl určen pro československého zákazníka a jezdil hlavně po československých silnicích.

Z tohoto důvodu si jej dovoluji zařadit mezi československé historické vozy. 

Model : FORD BB - CARROSSERIE SODOMKA 1937

Měřítko : 1:43

Materiál : Resin

Výrobce : AutoCult

Tento unikátní vůz vznikl na podvozku amerického náklaďáku. Uvnitř nechybělo nic pro práci i odpočinek, bohužel se nedochoval.
Podnikatel Jan Antonín Baťa, který se ujal řízení Baťových obuvnických závodů po tragické smrti svého bratra Tomáše v roce 1932, měl rozhodně skvělý vkus na dopravní prostředky. Jeho kancelář, umístěná ve výtahu ve zlínském mrakodrapu, je proslulou turistickou atrakcí. Na letišti Točná nedaleko Prahy pak můžete obdivovat a občas i spatřit v akci letoun Lockheed Electra 10A, který Baťa zakoupil v roce 1937.
Zřejmě nejméně známým strojem J. A. Bati je však pojízdná kancelář na čtyřech kolech – už jen proto, že se nejen nedochovala, ale také z důvodu, že k ní není k dispozici obsáhlejší obrazový materiál.

Ford BB ročníku 1934 se vyznačoval nepříliš známou maskou chladiče, která byla jakýmsi přechodem mezi typicky hranatým provedením řady A a AA a klasickým V8 se špičatou a dopředu vysunutou spodní částí. Dlouhé provedení se dodávalo se zesíleným motorem a převodovkou, později se pro tyto zásahy vžilo označení „Heavy Duty“. Osmiválcový „Flathead“ těžil z objemu 221 kubických palců, tedy 3,6 litru. Agregát dával výkon 63 kW (85 k), točivý moment činil 195 Nm. Motor byl standardně spojený s třístupňovou mechanickou převodovkou, pohánějící přes kardanovu hřídel a rozvodovku zadní kola. Podle provedení a převodů mohl nákladní Ford jet více než 80 km/h. Takové rychlosti nedosahovala v roce 1934 většina tehdejší československé osobní produkce.

Těžko se dnes dovíme, z čí hlavy vzešel popud přestavět rychlý nákladní vůz na obytný a konferenční autobus, tedy vozidlo, jaké nemělo na našich silnicích konkurenci. Volba padla na Sodomkovu vysokomýtskou karosárnu. Sem byl Ford BB dovezen v roce 1936 pravděpodobně po své vlastní ose v kompletním stavu, tak jak jezdil ve Zlíně.

Práce na přestavbě skončily ještě téhož roku. Je s podivem, že pokud karosárna evidovala a pečlivě fotograficky dokumentovala své výrobky, u takovéto lahůdky fotozáznamy scházejí. Dnešní archiv nemá k dispozici ani klasickou „sodomkovskou“ fotku, pořízenou na některém z oblíbených „fotofleků“. Byla to dohoda obou mistrů řemesla? Nebo požadavek Bati? Nevíme… Každopádně po odstrojení užitkové nástavby, očištění a kontrole technických komponentů začala stavba naprosto oslňujícího speciálu. Ve světě bylo podobných karoserií postaveno více, v našich podmínkách se Sodomkou oblečenému Fordu částečně podobala pouze prototypová ŠKODA 532 (její model najdete v této rubrice vlevo v menu), ale jen v základním bočním náhledu. Navíc se u ní jednalo o klasický autokar na dálkové linky.

Ford BB se stal základem tisíců autobusů na celém světě, ty ale vedle Sodomkova speciálu vypadaly jak Trabant vedle Bugatti. Čelo vozidla, provedené v bezkapotové podobě, mělo lehce povytažené blatníky, aerodynamicky sešikmené přední čelo s vystupující maskou a světlomety. Nárazník byl patrně amerického provedení. Trojice předních oken nabízely výhled i do boku, byly tedy přímým předchůdcem pozdějších panoramatických skel. Každá boční strana byla osazená pěticí oken a třemi dveřmi, z toho jedny na každé straně sloužily oběma řidičům a otvíraly se na obrácených závěsech. Dobovým prvkem byly kryty zadních kol. Samotná záď byla extrémně sešikmena v duchu rychlých osobních automobilů a opatřená zavazadelníkem. Motor zůstal v původním umístění, vpravo od něj bylo pracoviště prvního řidiče (Ford je RHD), druhý řidič mohl odpočívat na levém sedadle nebo sledovat cestu z mapového stolku. Nechyběly také odkládací prostory s místy na uložení nápojů.

Následovala skleněná přepážka v celém příčném vnitřním profilu karoserie a za ní pracovna, schopná proměny v salón. Mistrovským kouskem vnitřní architektury byly vestavěné stolky s psacími stroji, které se v případě potřeby daly vyklopit. Totéž platilo i o konferenčním stolku se skříňkou na úřední dokumentaci. V dalším „oddíle“ bylo několik cestovních křesel. Celý interiér bylo možné snadno proměnit v ložnici, zatímco řidiči po vystřídání pokračovali v jízdě noční krajinou.

V létě se mohly částečně nebo zcela spustit boční obdélníková okna, poslední párová skla byla výklopná na středovém čepu. V chladnějších dnech se jistě osvědčila dokonalá izolace a teplovodní rozvody v interiéru. Nevíme, zda součástí interiéru byla chladnička či tepelně odstíněný prostor, chlazený ledem a určený na nápoje, ale místo na uschování občerstvení tady existovalo, stejně jako skříňka na jídelní nádobí a příbory.

Karoserie byla opatřena lakem světlého, ale dnes již patrně těžko stoprocentně ověřitelného odstínu. Eleganci podtrhovalo i běloboké obutí na černých ráfcích.

Závěrem ještě krátký hodnotící úryvek ze zlínského dobového periodika, popisující originální čtyřkolovou Baťovu kancelář (ponecháno v soudobém pravopisném úzu): „Ve stavbě karosérií je firma Sodomka ve Vysokém Mýtě vedoucí ve svém oboru. Dokonalost jejích výrobků jest chválena nejen u nás, ale i za hranicemi.“ Díky, pánové Baťo a Sodomko, za eleganci na nohou i na silnicích!

Stopy po tomto unikátním vozidle mizí za druhé světové války, před níž Jan Antonín Baťa v roce 1939 emigroval nejprve do USA a poté do Brazílie, kde v roce 1965 zemřel.